Historie

Podle archeologických nálezů byly ostrovy Tokelau obydleny asi před 1000 lety domorodými Polynésany, kteří v té době osidlovali všechny okolní ostrovy. Ostrovy byly v roce 1889 připojeny k Velké Británii a staly se tak jejím protektorátem. V roce 1916 byly připojeny k britské kolonii Gilbertovy a Elliceovy ostrovy. Tokelaunská společnost žila v rodinných klanech, až do 18. století byly všechny tři ostrovy na sobě nezávislé. Protože se na ostrovech nedá pěstovat příliš zemědělských plodin, obyvatelé spoléhali na rybolov a občasný sběr kokosových ořechů.

První znovuobjevení ostrovů je datováno na rok 1765, kdy tudy proplouval anglický více admirál John Byron, který plul okolo ostrovu Atafu, ale protože neviděl žádné známky osídlení, vůbec zde nestavěl. Skutečně první kontakt s domorodci navázal až kapitán  Edward Edwards, který v roce 1791 zakotvil u ostrova Nukunonu, když hledal vzbouřence z HMS Bounty. Ostrov Fakoafo objevila v roce 1835 americká velrybářská loď generála Jackosona. Po tomto období se na ostrovy dostali katoličtí i protestanští misionáři ze Samoe, proto dnes na ostrovech najdeme obě tato vyznání.

K Novému Zélandu byly ostrovy připojeny v roce 1926, ten v roce 1948 přijal takzvaný Tokelau Act, kterým nad Tokelau převzal plnou suverenitu a zodpovědnost za jeho obranu. Obyvatelé Tokelau však v těchto letech připravují svoji vlastní ústavu a samosprávu, čímž by se staly pouze takzvaným přidruženým státem, podobně jako Niue či Cookovy ostrovy.